Pánská jízda

                        (for english version, or other language, please click on translator on the right side of blog)

Po delší odmlce jsem se konečně donutila k tomu, abych něco napsala i sem. Zkoušky zvláštní odborné způsobilosti mi sebraly půl roku života a já se teď snažím postupně dohánět, co jsem za tu dobu zameškala. A to včetně scrapbookingu. 

Navíc jsem byla přes rok moc moc hodná a od mého drahého jsem dostala Big Shot. Už dlouho jsem po něm pokukovala, ale nebyla si pořád jistá, jestli za něj chci utratit tolik peněz. A tak vzal můj Velitel iniciativu do vlastních rukou a bílo šedý mazlík na mě tak čekal pod stromečkem. Už se nemůžu dočkat, až si dokoupím nějaké šablony a embosovací kapsy a vyzkouším, co všechno dokáže. 

Už nějakou dobu se odhodlávám k tvorbě pánských blahopřání. Koupila jsem vhodnou sadu papírů, nějaké doplňky v mužských barvách... a nechala je pěkně pár měsíců ležet ve skříni. Měla jsme k tvorbě pro pány zkrátka respekt. A dneska jsem zjistila, jakou chybu jsem dělala. Pánské tvoření je totiž vážně sranda a docela mě chytlo. 

Za hodinku byly na světě tyhle 3 kousky. Na všechny jsem použila stejný hnědý základ (krásně jsem zpracovala celou čtvrtku bez žádných zbytků) a papíry z kolekce Darkroom. Na první jsem na výsek vyembosovala nápis, přidala chipboard, černou nit, pár cákanců gessem, knoflíček a bylo hotovo. 

Čtu, čteš, čteme

                             (for english version, or other language, please click on translator on the right side of blog)

Miluju knihy a o to víc mě mrzí, že na ně teď mám tak málo času. Mám na seznamu desítky titulů, které bych si chtěla přečíst, ale bohužel budou muset všechny počkat minimálně do nového roku. A tak si čtecí absťák alespoň trochu kompenzuju tím, že v drobných chvílích volna (a když nevyrábím přáníčka) tvořím záložky. 

Je to asi moje nejoblíbenější činnost, co se scrapbookingu týče. Mraky možností, kupa námětů, zkrátka každá série může být jiná. I když něčím přece jenom limitovaná jsem - vlastním vkusem. Hrozně špatně se mi totiž vyrábí záložky, které bych já sama nechtěla. Bohužel/bohudík každý máme vkus jiný a to, že se daný styl nelíbí mně, ještě neznamená, že by se třeba záložka nelíbila někomu jinému. Takže na téhle oblasti musím ještě dost zapracovat a snažit se, alespoň občas, vybočit ze svého vlastního stylu tvoření a zkusit něco jiného. 

Dnes pro vás mám ukázku posledních několika sad záložek, které jsem vyrobila. 

Akvarelová čtvrtka pomalovaná modrými a fialovými odstíny barev, obarvená strukturovací pasta, razítka, embssing a výseky. Jednoduché, ale efektní.

Všude samá miminka

                    (for english version, or other language, please click on translator on the right side of blog)

Před Vánocemi se to v mém okolí hemží samými novorozenými uzlíčky. O blahopřání pro dvojčátka jste už článek číst mohli (pro upamatování zde). 

Během posledního týdnu se ale dva kluci narodili i u mě v práci. Jeden pokračovatel rodu udělal radost mému kolegovi z odboru a druhý chlapeček se narodil kolegyni, díky jejímuž těhotenství jsem se do nové práce dostala ;) . Na obou gratulacích jsem si dala záležet, tak doufám, že je to na nich aspoň trochu vidět?! :) 

První se nese v trochu "hravějším" duchu. Proužkatý papír jsem maličko potiskala a doplnila kolečky přes šablonu. O strukturu a vrstvy se postaraly dvě visačky, papírová krajka, vlnitý papír, stužka a výsek s vyembossovaným nápisem. Všechno už jenom doladil mix kvítků z Paper Garden, chipboard, kamínky a provázek. 

Vánoce jsou tady

                         (for english version, or other language, please click on translator on the right side of blog)

Rok od roku přicházejí dřív a dřív. Alespoň mi to tak přijde. Obchody se pomalu ale jistě plní vánočním zbožím, v televizi jedna reklama s dětskými hračkami střídá druhou, někde už začaly adventní trhy a města se za chvíli převlečou do vánočního hávu. Hou, hou, Vánoce jsou tady!

Díky volnu v podobně čtvrtečního svátku mám už konečně aspoň nějaké dárky, ale i tak je to slabota a budu se muset začít pořádně ohánět, abych do Štědrého dne stihla všechno nakoupit. I když to nakupování bude asi to nejmenší. Nejhorší je, všechny dárky vymyslet! 

Alespoň, že vánočních blahopřání mám už pár do zásoby a několik jich snad ještě přibude. A jak se chystáte na vánoční svátky vy? Už máte všechno nakoupeno a přichystáno, nebo obvykle necháváte všechno na poslední chvíli a užíváte si nestíhacího adrenalinu?

Knoflíková gratulace k narození dvojčátek

                           (for english version, or other language, please click on translator on the right side of blog)

Už dlouho jsem se chystala vyrobit přání k narození miminka. Ale nechtělo se mi ho vyrábět do zásoby, protože si myslím, že zrovna tohle přání by mělo být dělané "na míru" pro danou maminku, popřípadě rodiče jako takové. 

Až mě nedávno oslovila sestřenice, že by jedno takové potřebovala. Její kamarádce se narodila dvojčátka - kluci. Zhluboka jsem se nadechla a s výrobou souhlasila. Maminka je prý spíš sportovněji založená a nepotrpí si na zbytečné serepetičky a zbytečnosti. Shodou okolností jsem měla doma jednu sadu nevyzkoušených razítek a tak jsem se do toho pustila. 

Základ tvoří světle modrá čtvrtka s bílými puntíky. Tu jsem doplnila utrženým kusem vlnité bílé čtvrtky, natiskala motiv knoflíčků, přičemž některé jsem natiskla zvlášť na hnědou čtvrtku a pak je nalepila na 3D polštářky. Zbytek zdobení tvoří obarvený kus papíru vytrženého z bloku, vellum, výsek obarvený Disstress inkoustem, vyembosovaný nápis a cedulka se jmény kluků napsaná na stroji. Pak už jenom stačilo přidat mašličku, chipboard, modré knoflíčky, pár cákanců inkoustem a bylo hotovo. 

Mixed media foto rámeček - Zelený háj

                (for english version, or other language, please click on translator on the right side of blog)

Musím se přiznat, že patřím k těm šťastlivcům, které v jejich šílenosti podporuje jejich rodina. Spousta mých bližších či vzdálenějších příbuzných jsou kreativně činní v různých oblastech. Jedna sestřenka má básnické střevo a dala se na pečení naprosto dokonalých dortů, další sestřenka je neuvěřitelně zručná co se šití a tvoření s látkami týče, ta třetí se po hlavě vrhá do všeho, co jí přijde pod ruku (od pletení náramků, po malování velkých pláten)... přítel je zase šikovný grafik, tetičky mají dokonalé zahrádky... no prostě všeumělská rodina, radost pohledět.

Všichni dohromady si pak své výtvory chválíme, obdivujeme, dohazujeme potenciální zákazníky, nebo se jimi rovnou stáváme sami. Musím říct, že podpora rodiny byla v prvních měsících mých pokusů se scrapem to hlavní, co mě přimělo u něj i zůstat. 

A jedna z oněch tří sestřenek (ta dortová) slavila nedávno svátek. Rozhodla jsem se proto ji podarovat vlastnoručně vyladěným foto rámečkem. Jak dopadl můj první pokus s tímto druhem tvoření jste viděli v předchozím článku. Toto byl tedy logicky pokus číslo dvě. 

Chtěla jsem, aby se rámeček nesl v duchu jemné vintage, ale ne zase až moc, protože sestřenka má obývací pokoj laděný v duchu starobylém, ale i moderním. Barva byla také jasně daná kvůli vzájemnému souznění s okolím.

Zbývalo se tedy jenom fyzicky porvat s provedením. Nadávala jsem, klela, sakrovala, vztekala se... nic nedrželo tam, kde mělo, ale nakonec výsledek dopadl nad očekávání. 

Základ tvořil světlý sisal, na který jsem postupně vrstvila ručně obarvené kytičky, výseky, chipboardy, kamínky, knoflíčky a další a další komponenty. Celý rámeček jsem pak ještě lehce potiskala černým textovým razítkem, přidala trochu "rozlité" barvy a bylo hotovo.

Mixed media foto rámeček - Jemná vintage

Jestli se mi na scrapu něco opravdu líbí, pak to, kolik možností tvorby a sebevyjádření se v něm ukrývá. 

Když jsem začínala, držela jsem se spíše ryze scrapbookových projektů. Papíry, čtvrtky, razítka a jen sem tam nějaké drobnosti na dozdobení. Na více pomůcek nebyly zprvu finance, ani odvaha. Nevěděla jsem, nakolik mě tvoření chytne a hlavně - jestli mi to vůbec půjde. Postupem času jsem scrapbookingu propadala víc a víc a souběžně s tím jsem i víc zabředávala do mixed media stylu, který mě okouzlil svou všestranností a různorodostí. Můžete se v něm jak držet minimalismu, tak se vyřádit dosytosti se všemi existujícími pomůckami, takže v současnosti u mě asi nenajdete výrobek, který by nenesl alespoň malou stopičku tohoto druhu tvoření.

Na youtube najdete nepřeberné množství videí, které jsou super hlavně pro ty, co zjišťují, co vlastně k čemu slouží. Své si tu ale najdou i pokročilí "scrapáci", kteří zde mají na jednom místě hromadu inspirace, nápadů a novinek pro své další projekty. 

A co že to vlastně ten mixed media styl je? Asi by to chtělo trochu teorie, když už se tu tento pojem objevuje tak často ;) Mixed media tvoření už ve svém názvu skrývá svou podstatu - míchání všech možných druhů materiálu a technik. Kreativitě se v tomto případě opravdu meze nekladou. V podstatě můžete pro svůj projekt použít cokoliv, co jste schopní nějak opracovat. Papír, karton, texturovací pasty, embosovací prášky, razítky, barvy, písky, kovové komponenty, dřevěné prvky, papírové květiny, látka, krajka, samolepky... zkrátka cokoliv, co vám bude po přilepení držet na svém místě :). Můžete se držet klasických layoutových stránek, přenést trochu mixed medií na přání, záložku, ale skvěle vypadají i obrázky na stěnu, nebo fotorámečky.

Do posledně jmenovaného jsem se pustila tento týden i já. Díky nové práci jsem konečně majitelkou svého vlastního stolu a pracovního prostoru, který jsem si chtěla maličko "osvojit" a zvelebit k obrazu svému. Že bude na stole stát fotka, bylo jasné už od začátku. Otazník se tak vznášel jenom nad jejím "obalem". A jelikož jsem měla tvořivý absťák, vrhla jsem se na to pěkně po svém, koupila obyčejný dřevěný rámeček za 50,- a jala se ho vytunit k obrazu svému. 

Základ udělala zlatá barva rámečku, kterou jsem přetřela nesouměrně bílým gessem a potiskala razítkem. A pak se šlo už jenom zdobit. Kytičky, knoflíčky, písek, kamínky, krajky... všechno přetřít, obarvit a to v několika vrstvách. Příště zvolím trochu jiný postup, protože některé věci se mi přes veškerou snahu na rámečku nelíbí, ale co už...? První mixed media foto rámeček je na světě a já z něj mám radost, i když není stoprocentní a tak vymazlený, jako právě třeba jsou některé rámečky na youtube. Příště budu zase chytřejší... ;)

Visíme na visačkách

Podle počasí se to možná nezdá, ale září je skoro u konce. Je proto čas začít myslet pomalu ale jistě na konec roku a s ním spojené Vánoce. Možná si klepete na čelo, proč straším v září s Vánoci, ale vydržte ještě tak 2 týdny a ta pravá mediální masáž se rozjede naplno. Rok co rok nám obchodní řetězce tento svátek vnucují dříve a dříve.

I já měla letos velké scrapbookové plány ohledně vánočních přání, jmenovek, silvestrovských "péefek" a vůbec všeho možného. Snila jsem si o tom, jak budu objednávat dekorace, razítka a papíry s vánoční tématikou. Začala jsem sjíždět všemožná videa s touto tématikou, ukládala zajímavé nápady pro pozdější inspiraci. Malovala si, jak si po večerech budu tvořit u hrníčku čaje, až se ze mě bude kouřit. Jenže nová práce a s ní spojené školení, které vrcholí v půlce prosince obřími testy a zkouškami, mi trochu udělaly čáru přes rozpočet. Vidím to maximálně na šprtání se zákonů, předpisů a norem s kýblem kafe.

Takže tento příspěvek bude asi to jediné, čeho se na Vánoce zmůžu a čeho se ode mě dočkáte. V zásobě jsem totiž měla předdělané nějaké vánoční visačky, bez kterých se Štědrý den zkrátka neobejde. Psát totiž jména obdarovávaných přímo na balicí papír se přece jenom už kvůli praktičnosti následné "recyklace" papíru moc nevyplatí. Nehledě na to, že dárek s barevně ladicí jmenovkou vypadá o poznání lépe. 

Ale dost bylo prokrastinačního tlachání. Tady už jsou samotné moje výtvory. Jak jsem psala - plány byly velké, ale nakonec jsem stihla vytvořit jen tyto 4 sady (každá s jiným počtem kusů od 15 do 30). Ale i ty snad najdou časem svoje majitele...

Svatební léto

Léto je už skoro u konce a společně s ním končí i hlavní sezóna svateb. Nevím, čím to je, ale letos mi přišlo, že jich bylo v mém okolí abnormální počet. Na jedné jsem byla dokonce i jako host. A na spoustu dalších doputovalo alespoň moje blahopřání, které si jiní svatebčané objednali. 

Někdy byl opravdu oříšek vyhovět všem požadavkům na podobu přání, jindy jsem měla naopak úplně volnou ruku. Doufám, že ať tak, nebo tak, byli objednatelé s výsledkem spokojení a hlavně, že se gratulace líbila i novomanželům. 

Ve většině případů jsem se nechávala u vytváření inspirovat svatebním oznámením snoubenců, které mi alespoň trochu nastínilo jaký mají vkus a v jakém stylu se svatba ponese. Díku tomu jsem se nemusela bát, že bych se úplně minula. 

Růžové přání, které jsem vyráběla do zásoby, kdyby bylo náhodou nějaké potřeba a já nestíhala vyrábět přímo "na míru".

 Stříbrné už bylo tvořené na objednávku...

Přáníčka s Gorjusskou

Razítka s roztomilou holčičkou v nejrůznějších obměnách jsou už téměř legendární. I mě lákaly dlouhou dobu, ale stále byly věci, které byly potřebnější, takže na něj došlo až nedávno. O to větší radost jsem ale měla. 

Kritéria byla jasná - aby se razítko relativně dobře vybarvovalo, protože prozatím barvím jenom akvarelovými pastelkami a aby bylo univerzální a šlo použít jak na přání, tak i na další projekty. A nebyla bych to já, kdyby se do nákupu nepromítly i moje zájmy a záliby. Tohle všechno splňovalo razítko s názvem Nová výška. 

Jde o typ cling razítka, se kterým se velmi dobře pracuje a otisk je opravdu detailní a krásně propracovaný. Otisky jsem různě vybarvila pomocí akvarelových pastelek, podlepila kartonem a nalepila na vysokogramážovou čtvrtku. Každému přání dominuje jiná barva, ale útržek novin, mašličku, knoflíček, razítko, výseky čtyřlístků a cákance mají společné.

Tak co na ně říkáte? Je to moje první "ofiko" vybarvování, takže vím, že jsou tu ještě velké mezery. Ale i tak mám z přáníček radost a doufám, že udělají radost i někomu dalšímu?! ;)

Rozlučkové záložky

Jak se říká - když se zavřou jedny dveře, druhé se otevřou. A to platí i v případě zaměstnání. Když jsem před třemi lety nastupovala do toho svého, myslela jsem si, že to bude jenom na chvíli, než se postavím na vlastní nohy a než si najdu něco lepšího. Jenže světe div se, ono to s tou vysněnou prací nebylo ani zdaleka tak jednoduché, jak si tenkrát moje čerstvě bakalářská hlavička myslela. Ke všemu mě tlačily i vnější okolnosti ohledně stěhování od přítele, hledání bytu, s tím spojené výdaje, takže jsem si nemohla moc vybírat.

A když už člověk jednou práci má, je dobře placená a natrefí na skvělý kolektiv, zjistí pak, že se mu vlastně už moc ani hledat nechce. Navíc se nenašla žádná nabídka, kvůli které bych riskovala odchod z jistoty. A tak jsem na tom nepopulární místě na poště zůstala až do teď. 

Před dvěma měsíci se totiž přece jenom jeden inzerát práce vyskytl. Bylo u něj zřejmé, že nepůjde o žádnou kamufláž podomního prodeje nebo práce na živnostenský list s provizemi a pokud nebudu naprosté tele, tak snad nehrozí ani to, že by mě po třech měsících zkušební lhůty ze zištných důvodů vyhodili.

Dva měsíce výpovědní lhůty utekly nehezky rychle a mě čeká tento pátek rozlučkový večírek se všemi kolegyněmi i paní vedoucí. Stál tudíž přede mnou otazník, jak všechny adekvátně obdarovat něčím na památku. O tom, že scrapuji, většina ví a některé kolegyně dokonce mých "služeb" opakovaně využily. Přišlo mi proto logické, abych všech vytvořila nějakou osobní a tématickou záložku. Hrála jsem si s myšlenkou, že každé udělám záložku přímo na "tělo", ale u některých jsem si nebyla jistá, jestli bych se na 100% trefila, a proto vyhrál nápad druhý. A sice ten, udělat všem záložku sice stejnou, ale za to ryze pošťáckou. 

A tak vzniklo těchto 11 krasavic. Vrchní strana je téměř totožná, ale na zadní stranu jsem každé napsala nějaký citátek, který podle mě danou osobu vystihuje nebo jí má nějakým způsobem nakopnout, čímž jsem dodala i onu osobní rovinu. Záložka bude součástí malého balíčku, který každá z kolegyněk obdrží. 

3 kusy k sobě slepené barevné vysokogramážové čtvrtky, razítka mincí a bíle vyembosované poštovní razítko. Bílá gelová tužka, zpevňovač, zlatá průchodka, stužka a ručně obkreslený a vystříhaný motiv pošťácké trubky. To všechno x 11. Asi v půlce jsem myslela, že mě z toho klepne, ale nakonec jsem to dala. Doufám, že to kolegyním udělá aspoň trochu radost, dárek ocení a že si díky tomu na mě občas vzpomenou. 

Svatební jmenovky

Scrapu jsem se věnovala asi půl roku, když mě moje kamarádka oslovila s tím, že by si u mě ráda objednala jmenovky na jejich svatební tabuli. 

Musím říct, že jsem zpočátku dost váhala, protože vím, že se jí hned tak něco nelíbí a když má kamarádka jasnou představu, jen těžko pak hledá něco, co by se jí vyrovnalo. Navíc jsem si připadala pořád ještě jako úplný začátečník a nevěděla jsem, jestli se dokážu s takovým závazkem, který uvidí docela dost lidí, zdárně popasovat. 

Ale nakonec jsem s nabídkou souhlasila a pustila se do toho. Barva byla daná už od začátku, základní podoba jmenovek také. Zbývalo mi tedy jen vymyslet adekvátní zdobení. Nic přeplácaného jsem nechtěla, ale zase mi bylo jasné, že svatba vyžaduje specifický styl. Nakonec bych se za svou volbu nejradši profackovala, protože nic pracnějšího jsem si asi vybrat nemohla, ale když jsem se do toho jednou pustila, tak nebylo cesty zpět. Navíc prototyp byl již odeslán budoucí nevěstě a té se moc líbil. Pak mi zbývalo už jenom dodělat dalších 48 jmenovek :D 

Podklad tvořila vínová čtvrtka. Na ni přišla bílá čtvrtka s černě vytištěným jménem svatebčana, která byla vlastně i hlavním zdobením. Spodní okraj jsem totiž obordurovala krajovou raznicí, která imituje krajku. A celek pak jenom už doladily výseky kytiček právě z oné okrajové raznice. Opět v bordó barvě. Na fotkách jsem jmenovky v "rozloženém" stavu, kvůli snadnější přepravě k nevěstě. Představte si je proto ve finále postavené na stole jako "stříšku". 

Po této zkušenosti jsem už zase o něco chytřejší a vím, že příště bych určitě postupovala úplně jinak, ale musím říct, že to byla zajímavá a přínosná zkušenost. 

Každopádně nejdůležitější pro mě bylo, že se jmenovky líbily ;) 

První pokusy o layout

Jedna z věcí, které mě lákaly na scrapu nejvíc, byla představa toho, že si sama budu moci vyrobit originální koláž z fotografií. První pokusy byly dost nesmělé a omezení představoval hlavně nedostatek materiálu, ale i tak jsem se do nich chtěla za každou cenu pustit. 

Když se teď na celý proces dívám s odstupem času, asi jsem měla být trpělivější a vrhnout se na projekty o tak velké ploše až později. Jenže znáte to, člověk něco vidí, chce to vyzkoušet, a to hned teď. 

Několik prvních layoutů se tak neslo v ryze scrapbookingovém duchu. Po několika měsících jsem ale zjistila, že jenom papír mi k tvoření nestačí. Potřebovala jsem vrstvit, trhat, lepit, stříhat, dekorovat, barvit... Scrapbookové layouty na mě byly (a pořád jsou) moc uhlazené, čisté. Mám radši takový ten tvůrčí chaos, když všechno dohromady ladí, ale když to člověk pořád rozpitvá na jednotlivé dílky, tak vlastně zjistí, že je to pěkný bordel a zmatek :) . Neboli odborným názvem "mixed media". 

Jednou za čas se zase vracím ke srapbookovým věcem, abych si trochu oddychla od všech razítek, past, barev a dalších serepetiček... ale jinak... jsem už z počátku mého tvoření věděla, že mixed media budou mou velkou láskou. 

A jak že moje první pokusy o layouty vypadaly? Asi nějak takhle:

Úplně první koláž, na kterou jsem použila fotografie mého miláčka Charlieho. Kompozice nulová, zdobení jednoduché, ladění minimální... ale i tak jsem z ní měla po jejím dokončení hroznou radost. 

 Další hraní si s papíry dopadlo už o něco lépe. Celý dojem vypadá o poznání uhlazeněji a líbivěji.

Rohové záložky I.

Záložky mají oproti jiným výrobkům jednu velkou výhodu, a to je mimo jiné i důvod, proč mě tak baví - mají nespočet podob a možností provedení. 

Klasické rovné, s magnetem, korálkové, pletené... zkrátka, co vás napadne. Já mám v oblibě ještě jednu jejich podobu - rohovou. Ta sice nemá tolik prostoru pro zdobení a když vás zrovna chytne tvůrčí záchvat, tak máte docela problém, ale zato je možná o chlup funkčnější, než její rovná příbuzná a navíc nemá takové tendence z knížek vypadávat. 

Takže jestli máte problém s tím, že věčně záložky ztrácíte, vypadávají vám, lovíte je někde po taškách a pak místo nich používáte první věc, která vám padne pod ruku - sáhněte právě po této rohové variantě.

Tady máte několik ukázek toho, jaké jsem vyráběla já:

Rovné záložky I.

Začít moje scrapbookové tvoření právě záložkami, mi přišlo jako naprosto logický krok, ke kterému mě vedlo hned několik důvodů:

1. Jsem ulítlá na záložky všeho druhu a představa, že si budu moct některé vyrobit, byla víc než lákavá.
2. Jde o relativně malý prostor na tvoření, takže mi přišlo, že toho nemám moc co zkazit.
3. Zároveň ale záložky poskytují dost prostoru pro vyzkoušení všelijakých technik.
4. Jak jsem už psala v úvodním článku - z počátku jsem oplývala vším možným, ale dostatek tvořivého materiálu to nebyl, takže se mi líbilo, jak jsou na něj záložky nenáročné.
5. Předpokládala jsem, že by o ně mohl být zájem.

Co si budeme povídat, některé představy se ukázaly jako naprosto zcestné, ale i tak mi výroba záložek vydržela poměrně dlouho a i teď se k ní moc ráda vracím. 

A jak to máte se záložkami vy? Pokud jste pouze "konzument" - dáváte přednost originalitě a vlastnoručně vytvořeným výrobkům nebo spíše sáhnete po klasice, která leží ve většině obchodů?

A pokud se také věnujete výrobě - baví vás tvorba záložek, nebo se radši vrháte na jiné produkty? Podělte se o svoje názory a zkušenosti v komentářích pod článkem, jsem zvědavá :) . 

Tady už několik fotek toho, jak moje výrobky vypadaly v prvních měsících mého scrapování: 

A tak jsem začala...

O scrapbookingu jsem poprvé četla asi zhruba před 5 lety. Tuším, že bylo léto, já se o prázdninách nudila a pročítala jsem u našich babiččiny časopisy. V jednom z nich mě zaujal článek mladé paní, která se o mateřské dostala ke koníčku, který tu moc lidí neznalo. Vytvářela si vlastnoručně alba, koláže z fotek a další výrobky, jejichž základem byl hlavně papír. Tohle všechno pojmenovala pro mě neznámým pojmem - scrapbooking. Článek jsem dočetla, řekla si, že to vypadá zajímavě a že by mě to mohlo bavit, ale dál se k tomu nevracela. 

Byla jsem vždycky dost tvůrčí, ale moje kreativita spočívala především v psaní. Na rukodělné vyjádření jsem se moc necítila. Nebo spíš takhle - vždycky jednou za čas u mě propukl pocit, že se potřebuju nějak výtvarně vyjádřit, ale po počátečním nadšení, nákupu materiálu a prvních pokusech jsem pokaždé zjistila, že to nějak není ono a celá akce mě přestala bavit.

Až jsem začala znovu pokukovat po scrapu. Sjížděla jsem videa, prolustrovala několik prodejních webů, čímž jsem zjistila, že tento koníček už není ani zdaleka tak neznámý, jako když jsem o něm slyšela poprvé, ale neustále mě odrazovaly poměrně vysoké pořizovací náklady všech těch  potřebných serepetiček. 

Jasným povelem vesmíru k započetí mé scrapbookové kariéry se tak stala akce v prodejnách Lidl, kde měli zrovna tvořivý týden. Tam jsem viděla bloky s potištěnými papíry, sadu razítek, několik raznic a bylo vymalováno. Od té doby jsem každý měsíc přikoupila nějakou další trošku materiálu. Pochopitelně pokaždé když vidím nějaké video mnohem zkušenějších scrapařek, tak si říkám, jak uboze moje malá skříňka vypadá a že tohle bych taky nutně potřebovala, ale časem jsem zjistila, že ne všechno, co vidíte na netu, je potřeba. 

Od onoho první nákupu neuplynul ještě skoro ani rok, ale já už scrapbookingu, cardmakingu a především mixed media tvoření zcela propadla. Od té doby zkouším, po malých krůčcích vytvářím, sbírám zkušenosti a zjišťuju, co zvládnu. A proto jsem se rozhodla založit i tento blog, kam budu ukládat své postřehy, chlubit se s mými výtvory a třeba časem i návody pro nějaké začátečníky.

Doufám, že se vám tu se mnou bude líbit.

Peťka

A tady malá ukázka krušných začátků. Nějak se ale začít musí a mně přišlo nejjednodušší zkusit nejdříve záložky: